„Překvapilo mě, že jsem se naučila víc než jen řídit loď a postavit stan i v dešti. Myslela jsem, že to bude to jediné. A sice jsem se to naučila, ale bylo to jen vedlejší v porovnání s jinými věcmi. Třeba učit se samostatnosti a mluvit s ostatními u ohně o tom, co to pro koho znamená. Takhle před nástupem na vejšku rozhodně užitečné.“

„Petra se vrátila jako vyměněná. Rádi chodíme na výlety, ale i když jsme se snažili, brala to Petra vždy dost pasivně. Náš poslední výlet ale naplánovala v podstatě sama a z vlastní iniciativy – trasu, jídlo a nezapomněla ani lékárničku, což se hodilo. Děkuju!“

„Dlouho jsem se rozhodoval, zda do toho jít. Cizí lidi, náročná cesta a vůbec. A teď když to mám za sebou jsem fakt rád. Bylo to náročný, ale díky instruktorům a vlastně i té partě lidí, za který jsem měl strach, to byl jeden z nejlepších týdnů prázdnin.“

„Když jsme již první den museli pracovat jako tým, pomáhat si a být k ruce, moc se mi to líbilo. I to, že jak jsme si to jako skupina po dohodě dělali, takové jsme to měli. Ráno si přispat? Klidně, ale večer hrozí, že budeme místo na spaní hledat za tmy. Ta týmovost a odpovědnost za rozhodnutí mi hodně dala.“

„Co mě na sobě překvapilo? Že jsem zvlád nést batoh celý den. První dva dny to byl vopruz, ale pak už pohoda. A pak mi přišlo dobrý, jak Lucka říkala, že to je jak v životě, že když se na začátku kousneš, potom to je už v cajku. Teď tak uvažuji o všem, do čeho se pouštím.“