Nick McEachern, instruktor OB v USA (přeložila Světlana Vaštová, originál je zde)

S přibývajícími zprávami ohledně právě probíhající pandemie začínám stejně jako hodně jiných lidí vidět současnou situaci jako jednu z důležitých výzev svého života. Slova jako nevídaný a krize dominují titulkům novinek v mých zprávách, stejně jako se zabydluji v nové realitě fyzického odstupu, nezaměstnanosti a nejistoty kolem mé budoucnosti. 

Jsem instruktor Outward Bound. A tato identita se dotýká každého detailu mého života. Nejsem instruktor jen když jsem v terénu se svými studenty. Spíše je to můj přístup ke každodenním událostem, výzvám a příležitostem – podobně jako je to na kurzu Outward Bound. Díky tomu, že mám teď spoustu času přemýšlet, jsem přišel jsem na to, že lekce, které jsem se naučil za roky strávené s Outward Bound mě připravily čelit této výzvě stejně, jako čelím na kurzu peřejím, pokusům vylézt na vrchol nebo dlouhým dnům v odlehlých oblastech. 

Od počátků OB ve Spojených státech v roce 1961 se hory, řeky a treky staly učitelem pro pro desítky tisíc instruktorů a studentů kurzů Outward Bound. Ti všichni  jsou pak připraveni využít to, co se naučili, zpátky doma ve svých životech.

Hlavní účel vzdělávání v přírodě je dát nám nástroje a připravit nás na řešení budoucích problémů. Na kurzech se záměrně vystavujeme stresujícím, psychicky a sociálně náročným situacím, abychom si v budoucnosti vždy byli schopni uvědomit, co to obnáší být úspěšní i v nepříznivých podmínkách. 

Níže jsou některé z důležitých lekcí, které jsem se naučil na kurzech a jak je teď ve svém životě používám.

Trpělivost

Většina současných informací kolem pandemie nás nechává s více otázkami než odpověďmi. V našich životech je velké množství nejistot a vůbec nevíme, jak dlouho takhle svět bude vypadat. Jedno z řešení pro tuto výzvu je jednoduše trpělivost. Následovat rady zdravotníků a vlády a dodržovat fyzický odstup. Protože to není v našem životě běžné, nepůjde to úplně snadno. Občas to nebude příjemné. Nicméně, dodržování některých obvyklých návyků a hledání toho, co známe z běžného života nám pomůže, abychom se na této neobvyklé cestě cítili jako doma.

Hlavní částí kurzu Outward Bound je tzv. Sólo. Trvá od pár hodin do pár dnů  a obvykle znamená, že účastníci kurzu jsou každý sám, bez obvyklého komfortu a jejich pohyb je omezen na malý prostor v přírodě. Svým způsobem je teď celá země na neplánovaném Sólu. Zeptejte se kteréhokoliv absolventa Outward Bound kurzu na zkušenost ze Sóla a všichni vám řeknou, že trpělivost je důležitý bod ke zvládnutí tohoto úkolu.

Pamatujte, že jste schopni zvládnout víc, než si myslíte. Zůstat doma a být trpěliví je jedna z nejlepších věcí, co teď můžeme dělat, dokonce i když se to zdá být tou nejtěžší věcí.

Komunita

Naši přátelé, rodina a sousedé nás nyní potřebují více, než myslíme. Na kurzu, když je něčí batoh příliš těžký si skupina rozebere jeho věci, aby odlehčila jeho náklad. Když jde skupina kurzu raftovat, jediná cesta, jak to bezpečně zvládnout i skrz peřeje je pomocí týmové práce a vzájemné důvěry. Musíme pamatovat na to, že v tom jsme všichni společně. Teď je čas se opřít o své blízké a požádat o pomoc.

V minulém týdnu kamarád dobrovolničil přivezením toaletního papíru, jiný nám dodal mouku, takže jsme mohli upéct chléb. I když komunikace s naší komunitou bude zcela jistě odlišná, neznamená to, že komunita neexistuje. V době krize potřebujeme pomoci všichni a bude mnohem snazší, pokud problémy budeme řešit společně.

A především, soucit

Je čas pro jednotu, kompromisy a dávání se dohromady. K našim každodenním rozhodnutím musíme přistupovat optikou soucitu a porozumění. Minulé léto jsme na kurzu měli v plánu (a trénovali jsme na to) dosažení vrcholu Middle Sister v Centrálním Oregonu. V den, kdy jsme měli jít na výstup jsme se vzbudili do mrazivých teplot, vítr byl 40 mil /hodinu a do tváří nás šlehal sníh. Než být zklamaní, sešli jsme se jako skupina, udělali si teplé pití, efektivně sbalili věci a bezpečně našli cestu do údolí. Náročné chvíle odhalují náš charakter. Naše parta se začala starat jeden o druhého. Osobní potřeby a přání ustoupily vyššímu účelu, kterým byla bezpečnost. Podáme teď pomocnou ruku našemu sousedovi? Obětujeme naši  obvyklou rutinu ve snaze ochránit druhé? Jestliže jsi v obchodě a stěžuješ si zrovna, že si bereš poslední krabici těstovin, možná se zeptej sám sebe, jestli ji opravdu potřebuješ. Pokud budeš každý den praktikovat “chvilky soucitu”, budeš na svá rozhodnutí hrdý/á.

Výkonný ředitel Northwest OB School, Marc Heisterkamp shrnul to hlavní do posledního emailu instruktorům, když napsal: “Tohle je kurz, na který jsme se připravovali” Ta slova ve mně zůstala. Je to stejná rada, kterou bych dal svým studentům a kolegům a je to stejné, čím povzbuzuji sebe.

Ať již jako skupina nebo jednotlivci, máme sílu, znalosti a schopnosti tuhle krizi bezpečně a se vzájemným pochopením překonat. Naše každodenní rozhodnutí mohou nás i druhé teď v našich životech obrovsky ovlivnit. Tak vás chci všechny povzbudit najít v sobě ještě nějakou trpělivost, objevit svoji komunitu a vzájemně se v ní podpořit. 

Uvidíme se na konci peřeje.

O autorovi:
Nick McEachern je instruktor Outward Bound, který dělí svůj čas mezi Central Oregon a Salt Lake City.  Jeho vášní je dívat se za hranice obvyklého a vyhledávat s přáteli dobrodružné cesty krajinou i vodou. Užívá si pití kávy ve svém spacáku a pádlování proti větru.