Závěr rozhovoru s Charliem, jedním ze šéfů kurzu Winter Challenge. Jestli jste minuli jeho první část, najdete ji zde.

Proč jedete zrovna do Rychlebských hor?

Rychlebské hory jsou v zimě nejméně turisticky exponovanou oblastí. A zimní kurzy PŠL tam mají svou tradici. Známe to tam.

foto: Kamil Hromádka

foto: Kamil Hromádka

Jací lidé na kurz jezdí? 

To je různé. Většinou mají už nějakou zkušenost z pohybu v přírodě  v létě a chtějí to zkusit i v zimě. Holky i kluci. Nyní máme na kurz šest kluků a pět holek.

Kdo byl na kurzu nejmladší a jak to zvládnul?

Bylo mu patnáct a úplně v pohodě. Tady nejde o věk, ale o schopnost postarat se sám o sebe i při diskomfortu. Přesvědčení nevzdát to, zatnout zuby. Věk nehraje roli.

Co většinou účastníky překvapí, když přijedou?

Že si to chceme užít. Není to kurz přežití! Že se můžeme vážně dobře najíst. Na kurzu chutnají věci mnohem víc a líp, než doma v kuchyni.

foto: Kamil Hromádka

foto: Kamil Hromádka

Co poradíte těm, kdo nemají dostatečné vybavení? 

Hlavně o tom komunikovat. Spousta věcí se dá sehnat a zajistit. Spacáky se dají vzít dva, aby byly teplé, stan se půjčí. Je nutné mít vlastně jen dobré boty a bundu a kalhoty. Vše ostatní umíme zajistit.

Jaký je tvůj nejkrásnější zážitek ze zimních kurzů?

Asi chůze po jiskřícím firnu na hřebenu Kralického Sněžníku. Vysekávání kuchyně do svahu nad stanem a příprava všech sněhových poliček na věci. Pohled na dvanáct zimou červených, ale šťastných tváří, které stojí u ohně a mluví o tom, co o sobě poznali.

S čím se lidi vrací domů z kurzů Winter Challenge?
Se spoustou špinavého a smradlavého oblečení. Pot a kouř udělá svoje. A s vědomím, že zvládli něco, za co na sebe mohou být hrdí. Taky s posilňující zpětnou vazbou od kamarádů a rozhodně se zkušeností, kterou si chtějí zopakovat!

zpátky na blog